6. 11. 2008

Problémy dneška (zamyšlení nad současnou situací českých cirkusů)

S revolucí v roce 1989 postupně ztratil svou podstatu i Státní podnik Čs.cirkusů a varieté. Nechci rozebírat dlouhotrvající a sporné problémy spojené s rozpadem této direktivní instituce, ale věnovat se právě tomu, co tento zánik nechal vzniknout. Jako houby po dešti po čase, kdy se být soukromníkem nesmělo nosit, začaly i v cirkusové profesi vznikat soukromé podniky. Podle střízlivého odhadu se takovýchto menších či větších a velkých cirkusů v naší zemi objevilo něco ke čtyřiceti ( dnes 2006 cca 30 ). A v tomto počtu je myslím třeba hledat příčiny dnešních existenčních problémů mnoha českých cirkusů ( ne nepodobná situace je i v ostatních státech bývalého východního bloku ). Nastala totiž doba, kdy je mnoho z těchto podniků na pokraji krachu a konce, jiné např. slavný Kludský už skončily nebo vynechávají. Otázka je nasnadě – proč je tomu tak a za jakou cenu je možné krachům zabránit ? V prvé řadě je to všeobecný nezájem o cirkusové umění a pohodlnost dnešního diváka, kterou nepociťují jen cirkusy, ale i např. kina aj. Je smutné vidět píli a dřinu cirkusáků odměňovanou poloprázdnými šapitó, ale dnešní doba je ve znamení shonu a spěchu a dospělý člověk nenachází času se zastavit. Jistě namítnete, že cirkus nepřijede do města tak často, ale průměrnému návštěvníkovi bohužel v lepším případě stačí vidět cirkusové představení jen jednou do roka. Při současném množství cirkusů, které je přiznejme si to, na tak malé území příliš veliké se často stává, že v krátkém sledu po sobě zavítají hlavně do větších měst podniky i dva tři ročně. Jsou země, kde vedle sebe stojí cirkusů více a pak rozhoduje kvalita i cena. A zde vyvstává další problém. Ne každý má finance na velký podnik spojený s velkými výdaji, a tak vznikly cirkusy malé až slabé. Je pouze otázkou času a soudnosti, kolik takových soukromníků přežije, ale zatím žijí na úkor cirkusů dobrých a velkých. Nechci tvrdit, že co malý podnik, to rovná se špatný program a menší úroveň, ale vždy platilo, že za více peněz je více muziky. Začarovaný kruh zase ukazuje, že malý podnik představuje menší režii a že velké cirkusy jsou stěží sto, si při dnešních návštěvách na sebe vydělat. Avšak, kde tedy hledat řešení?

Za prvé – cirkusáci by se měli snažit (alespoň trochu) už konečně mezi sebou dohodnout. Co ředitel, to vlastní hlava, které přece nebude nikdo nic radit natož přikazovat, ale faktem zůstává, že cirkusy nemají předem rozdělená sezónní teritoria působení a potom si překážejí. Vznikají třenice, strhávají a přelepují se plakáty, přetahují se diváci a rozhodně na tom nikdo velké peníze nevydělává, nehledě na to, že se rodí nepřátelství bývalých kamarádů i rodinná. Ve vlastním zájmu a výdělků by tedy měli principálové slevit a pokud je to jenom trochu možné a domnívám se, že při troše dobré vůle jde všechno, snažit domluvit. Za druhé – je nutné se sjednotit a spojit i ve společném postupu ať už vůči úřadům, státu a jejich diktátu cen za pozemky či proti např. ochráncům zvířat a jejich ničení, už proto, že více lidí, více zmůže a hlas jednotlivce nemá potřebnou sílu. Za třetí - je myslím opět otázkou času a potlačení osobní nevraživosti a pýchy, kdy se malé cirkusy začnou třeba sňatky spojovat a tím zkvalitňovat jejich programy. Dnes, kdy nepřitahuje ani velikost, ale už ani zvučné jméno, je třeba oslovovat publikum především kvalitou. Nechci a ani mi nepřísluší tímto zamyšlením někomu něco radit, ani netvrdím, že právě toto je cesta ven z problémů, ale páni ředitelé, myslíte si, že Vám, pokud nechcete o své podniky přijít úplně a nebo pokud Vám nestačí trapnost průměru, nakonec zbyde něco jiného ?!!

Autor článku: Mgr.Pavel Vaculík


coded by Xagatron