8. 11. 2008

Ochránci zvířat a cirkusy

Aktivity ochránců zvířat, stoupající razance forem jejich protestů a v neposlední řadě pro cirkusy nepříznivá reklama takového konání až kampaň, jsou zdrojem dokola omílaných debat. Dochází k týrání či ne ? Je cirkusové podnikání se zvířaty zákonné či ne ? Chybí zde etika ?

Předně je nutno si uvědomit, že cirkusy nabízí to, po čem je poptávka a o co je zájem. Ano, jsou cirkusy bez zvířat, ale co na to dětský divák, jež se třeba poprvé setkává a učí se poznávat exotická zvířata ? Jistě, od čeho máme ZOO, ale netrpí zvířata někdy více tady ?

Je třeba si rovněž uvědomit, že zvíře je pro krotitele zdrojem obživy a pokud by je prezentoval před mnoha různými zraky ztýrané, hladové, stresované ba dokonce omámené drogami a opiáty, nikdo by se tímto veřejně nechlubil, nehledě na to, že takové zvíře by nepodávalo kvalitní výkon a klesala by prestiž drezéra, o pošramocené pýše a ješitnosti třeba před kolegy nemluvě. Netvrdím, že vše – např. prostor zvířat v klecích je v pořádku, ale ne všichni cirkusáci jsou stejní a třeba stejně movití a ochotní investovat do zlepšení podmínek života zvířat a určitá kontrola je nutná.

Jinou otázkou jsou metody výcviku a nácvik věcí nepřirozených, ale který z ochránců zná tyto děděné postupy a psychiku zvířat ? Nesnažíme se snad i doma vycvičit a něčemu leckdy nepřirozenému naučit naše mazlíčky ? Nejsou kolikrát oni námi více týráni a není spíše omezována svoboda např. psů uvázaných u boudy, extrémem, i když ne ojedinělým, je pak pes ponechaný v lese. Zeptejme se v útulcích jaká zvířata zde často končí nebo o kolik stoupá počet jejich obyvatel po prázdninách či vánocích ?

Nechci jedno zlo překrývat jiným, zlo je vždy třeba odsoudit a trestat, ale musím být objektivní, nevidět vše rudě a paušálně neházet všechny cirkusy do jednoho generalizujícího pytle. Samozřejmě i u cirkusů jsou lidé různí, ale nakrmit, napojit popř. vyhřebelcovat či jinak zvíře zkrásnit do manéže, aby vydělali, musí. A o smutku nad smrtí takového vycvičeného a dlouholetého člena výdělečné skupiny ani nemluvě.

Mezi drezérem a nejen šelmou musí existovat důvěra, zvíře ji vycítí a v nestřeženém okamžiku okamžitě chybu trestá. Cirkusová čísla jsou dlouhodobým výsledkem mnohahodinové postupné trpělivosti a pomalých kroků k celkovému úspěchu při nácviku.

Tvrdit, že za hradbou cirkusových maringotek se vždy odehrávalo vše košer nemohu, avšak vím, že odhodlání některých ochránců hraničí s vandalismem a radikálním extremismem proti všemu. Protestovat a vyslovit nesouhlas přece mohu mnoha způsoby a nemusím přitom ničit majetek, kazit práci jiných a vyvolávat až vyhledávat rvačky a incidenty.

Ano, existují záběry týraných zvířat v cirkusech, ale cirkus nerovná se jatka, býčí nebo psí zápasy či výzkumný ústav !

Cirkusů je v republice zhruba 30 a zvěřince v nich provozovat je čím dál tím méně ekonomické. Majitelům stačí počítat náklady za naftu, neslýchané pronájmy ploch, reklamu a třeba stoupající nároky a standard artistů i personálu, a tak stále více jezdí menší a rodinné cirkusy, kde členy rodiny jsou často i zvířata.

Cirkusáci potřebují pro dobrou reklamu svých podniků zvířata zdravá, hrdá a majestátní a ne sešlá, bez zubů, poznamenaná týráním, hladem a strádáním, nehledě na to, že u takového zvířete se zvyšuje neposlušnost a agresivita.

O vztahu ke svým svěřencům vypovídá také např. úcta k vysloužilcům dožívajícím často v zimovištích nebo třeba v pensionu páně Berouska aj.

Je dobře, že ochránci existují jako kontrolní mechanismus, ale opravdu jsou přesvědčeni, že týrané a mučené zvíře, by to svému chovateli nemělo příležitost vrátit, třeba při strkání hlavy do tlamy, zalehávání slonem, kopyty, drápy aj.?

Autor článku: Mgr.Pavel Vaculík


coded by Xagatron