5. 10. 2008

Cirkusácký žargon

Tradiční svět cirkusu se liší v mnohých věcech a jednou z nich je i vlastní patriotické dělení na „světské“ (tj. světem jdoucích, narozených v maringotkách tzv. s artistickým rodokmenem a doložitelnou takovou obživou v několika pokoleních) a „chrapouny“ (lidmi z privátu, zvenčí, přivandrovalci). Tedy skupina ojedinělá, která si také vytvořila svou specifickou mluvu, slang či hantýrku. Jejím účelem bylo zatajit smysl mluveného slova před nepovolanými osobami. Proto vzniká všude tam, kde se zájmy jednotlivé společenské vrstvy liší od zájmů celku a my tak dnes máme alespoň slabé povědomí o žargonu např. zlodějů a vězňů (též argot) či naopak policejní mluvě i výrazech vojenských, hospodských, studentských, žurnalistických, ale i řeči vinařské, kutilské, zdravotnické a svůj žargon měli nacisti i komunisti. Odlišujeme mluvu krajovou – pražská, brněnská a existuje i hantýrka počítačová, manažerská, euroúřednická a dokonce se objevil i pojem premiérův žargon… Vraťme se však k předmětu našeho zájmu – cirkusu.

Také cirkusáci se mezi sebou dorozumívali a podnes užívají svůj vlastní jazyk či jednotlivá slova, jejichž význam zůstává člověku neznalému prostředí utajen a pro lidi pohybující se mimo cirkus je nesrozumitelný. Jedná se o výrazivo běžného pojmenovávání blízkých a vysoce profilovaných předmětů denní potřeby a konání. Je proto pochopitelné, že osobě nepřicházející s nimi do takového kontaktu, jsou tyto znalosti celkem k ničemu.

Tato samorostlá řeč (dříve cinti) je mezinárodního rázu, protože lingvistické kořeny nalézáme v různých světových jazycích jako němčina, angličtina a francouzština. Mnoho slov je ale také z romštiny (též cikánštiny), maďarštiny, řečtiny, italštiny, latiny aj.

Tak známe jednotlivé slangové názvy a terminologii pomůcek jako např. angr-kolík, runt-okolek, šambriéra-bič, celt-stan, kvartopole/větrovky-tyče, mast-stožár, perš-akrobatická tyč, lonže-oprať/lanko, fedrpuš-chochol; drezůr a čísel jako voltiž-akrobacie/krasojízda, vertikál-vertikální lano, trypl-trojité salto mortale, šlachta-drezúra šelem, pesáda-zdvih koně, ikarské hry-balanc nohami, flígende-létající hrazda, mlýnek-rychlé tempo rekvizity; osob a skupin – tenťák-stavěč, trupa-skupina, untrman-spodák, trikmachr-kouzelník, saltimbank-provazochodec, domptér-krotitel šelem atd. Zvláštní skupinu tvoří povely (pro zvířata cinky) a např. magická slova hap a elá. Cikánovi se říkalo též matouš; Židovi jordán, malému cirkusu myšota aj. Příznačná jsou víceslovná pojmenování a třeba pro stožár se též užívalo názvů stěžeň, baum, mast, palma, mospám nebo strom. Různé názvy dle přepravovaného měly dříve vozy čili maringotky, kterým se říkalo vostavák, talán, aptajl, bejvák též šapiťák, bufeťák, kšírák, garderoba, zvěřák aj. V roce 1995 byl vydán první český cirkusový slovník znalce p.A.Hančla, ale už např. z roku 1937 pochází Slovníček světské hantýrky (např.rohni ho tvrďákem do šéry, což znamená uhoď ho kamenem do hlavy) uspořádaný J.Podzimkem. Příklady artistické řeči se objevují i v knize pánů Janury a Pešana z roku 1953 nazvané Za cirkusem, kteří také uvádějí např. výrazy šelingrák pro četníka, špehulka –děvče, janovka-harmonika, číhal-starosta, dab-pistole, nastě-ruce, hídek-zima, křapík-chlapec atd. A v roce 1991 vydaném Haaseho Cirkusáckém živobytí se uvádí :“několik málo ukázek hantýrky slepené z kdejaké řeči -Vkydavaj garda, gadžové čumelej (dávej pozor, křupani poslouchaj), Arak, džukel (uteč, pes), Čórni dranžúrek a tachti vychmátnout manč ( popadni talíř a jdi vybírat zpropitné), Koumej, křapíku! To tyčí klabá jambora (Podívej mladej ! To je hezká holka) nebo, že láhvi kořalky se říkalo humoreska. Dokonce text písně: Já jsem ten tradyáš orma, mikronky talánek mám, od gávy ke gávě forním, klabý já bukchátr mám. Což přeloženo znamená: Já jsem ten chudý vandrovní komediant, malinký vozíček mám, trandím od vesnice k vesnici a pořádný hlad mám.

Na příkladu rozboru tohoto textu si je možné ukázat internacionalitu i způsob vzniku žargonu, kdy slovo orma je z německého arm-chudý; slovo mikronky z řeckého mikros-malý; talánek z maďarského talaba-vůz a slovo bukchátr z ruské cikánštiny bokchatyr, kdy bokh je romsky hlad. Kočovný způsob obživy cirkusáků hledal slova zase u kočovníků – nejvíce Romů, ale např.uváděné slovo dab není pistole, nýbrž v romštině značí ránu. Ovšem výrazy jako dilino-hlupák, báro/vný-veliký, love-peníze, mačhe-ryby, čáčo/vný- hodný, čorel/ čórnout-ukrást/vzít, džukel-pes, chal-jíst, šero-hlava, jakha-oči atd. jsou romské, z původem v pravlasti Romů Indii. Jako tedy souhrnem platí, že kumšt a cirkusové umění nezná hranic, je mezi cirkusáky dodnes jakýmsi kosmopolitním esperantem jejich dorozumívací jazyk.

Autor článku: Mgr.Pavel Vaculík


coded by Xagatron